Prolog - Velký lov
Kraara si pro nás připravila další serii povídek.
Studenou nocí na konci podzimu se ozývalo mnoho zvuků, ale některé z nich do lesa nepatřily. Například táhlé zaúpění umírajícího zvířete. Takhle zabíjel jediný predátor na světě: člověk.
Dívka nahlížela skrz rozechvělé větve a zatajovala dech. Mýtinu osvětloval měsíc v úplňku a jeho bledá záře osvětlovala kostrbatou postavu, která se skláněla nad kamenným blokem uprotřed mýtiny. Po oprýskaném kameni stékala čerstvá krev právě usmrcené stříbrné lišky. Očima rozšířenýma strachem pozorovala ženu, která svírala v levé ruce dlouhý tenký nůž a prsty pravé namáčela do krve a malovala s nimi po kameni a po sobě. Pak vztáhla ruce k nebi a zaklonila hlavu. Kápě jí sklouzla a odhalila bílý obličej s mrtvolně bledými rty a planoucíma černýma očima. O takových bytostech slýchala příbehy. Babička jí o nich vyprávěla, když ji chtěla vystrašit. V měsíčním světle by vypadala více mrtvá než živá, nebýt těch zlých nenávistných očí. Zkřivila rty a začala skřehotavě odříkávat zaklínadlo. Tak to v příbězích vždycky bylo. Na tvářích jí temně rudě vystupovaly šmouhy liščí krve. Děvčeti běhal mráz po zádech a nebylo schopeno od té podívané odtrhnout oči. Když babizna dokončila svůj rituál, obrátila se jejím směrem a upřela oči do tmy. Zastavilo se jí srdce. Nemohla ji vidět, byla dost daleko ve stínech stromů, ale co když přece... V očích bytosti zahořely výhružné zelené plamínky, roztáhla ruce a proměnila se v černý stín, který se zlověstným zaševelním zmizel mezi kounami stromů. Dívka se rozběhla jako o život.
Na jiném místě, mnoho mil odtud, se na posteli posadila mladá žena. Vytržená ze spánku příliš živým snem se rozhlédla po pokoji. Bledá záře úplňku dopadala na trochu zanedbané vybavení místnosti. Její oči brzy našly, co hledaly. Zbraně ležely na polici poblíž její postele, netknuté a připravené. Toulec opřený o komodu, plný. S nuceným klidem vydechla, zavřela oči a pokusila se vrátit do svého snu, ale nepodařilo se jí to. Odhrnula si dlouhé černé vlasy z obličeje a natáhla se po košili a kalhotech. Stejně už nedokáže znova usnout. Nakonec si nasadila brýle s tmavými skly a vklouzla do bot. Cestou ke dveřím zvedla toulec a samostříl a hodila si je přes rameno. Dnešní noc bude dlouhá.
Všechny kapitoly:
